|
|
|
|
Letní výcvikový
tábor „OPERACE BAT 21“ Je sobota, 2.7.05 a u pokladny č.13 na hlavním nádraží v Praze se scházejí první kadeti.Na sobě maskáče všech armád a tržišť, v některých tvářích jsou obavy, o obavách rodičů ani nemluvím…ostřílení veteráni „utěšují“ nováčky historkami z předchozích operací… už abychom byli ve vlaku, nebo všichni nováčci zdrhnou. Příjezd na základnu, rozdělovací nástup, ubytování.Každý seržant dostává svoji četu. Na seržanta Dodyho připadla četa Delta a svob. Kuře. Četa Sierra mám sgt.Shoupiho a svob.Snoopyho.Třetí četu vede Sgt.Casey Riback a svob.Dan S., četa se jmenuje Charlie.Kadetů je letos 23. Opět jsou problémy s mobily, protože někteří rodiče prostě nechápou, proč na táboře u kadetů mobily nechceme…Tak že už v době prvního nástupu řešíme první problém, protože se někomu nelíbí to či ono a volá domu… Dotyčný člověk odjel třetí den.Během dne proběhla část přijímače – fasování erárních potřeb, evidence, identifikační známky apod. V noci první poplach…začal další výcvikový tábor… Neděle 3.7.05
Velitel dne sgt.Shoupi, služební četa Sierra.Probíhá výcvik po četách,
kadeti se učí základní povely jako vlevo v bok, nebo čelem vzad…někteří
si pletou pravou a levou ruku a je to pohled pod psa…celá neděle je ve
znamení pochodování, kliků, tvrdého výcviku a drillu.Někteří jedinci
ztrácejí zvolna dosavadní životní optimismus.V noci zase poplach. Pondělí 4.7.05 Velitel dne sgt.Casey Riback, službu
má četa Charlie.Pokračuje výcvik
a drill.Klikuje se za všechno, co je špatně.Za neumytý ešus, za pozdní příchod
na nástup, za odmlouvání, za lenost…jen veteráni předchozích operací věří
v lepší zítřky…po přísaze to bude lepší. Rozdělujeme kadety na
ty, co si pletou pravou a levou ruku, a na ty, co si ruce nepletou.Rázem máme
šest jedinců, které je potřeba trochu doučit…přísaha se blíží.Nadchází
nácvik přísahy se zbraní – zatím bez střeliva. Úterý 5.7.05
Od včerejšího večera prší…Vlhkost je všude.Nedá se jít mimo tábor,
protože všude jsou obrovské kaluže.Začíná být problém najít suché věci
– a to ani nemusíme brodit Saigon.Díky bočnímu větru protéká voda z
celt do podsad.Kdo se o své věci řádně nepostará, má brzy vše od
bahna.Doufáme, že se počasí zase zlepší.Ve chvílích kdy neprší, pokračujeme
v nácviku přísahy.Pořád to není ono. Středa 6.7.05 počasí se na chvíli umoudřilo,
dopoledne probíhá slavnostní přísaha.Od této doby je mírnější režim,
méně se cvičí, méně se klikuje, víc se hraje airsoft… morálka brzy
poleví až na hranici únosných mezí.Odpoledne se fasují zbraně a munice a
čety vyrážejí na svoji první misi, která trvá až do večera. Čtvrtek 7.7.05 Stálé prší…Ze šedivé oblohy
se stále valí přívaly vody…tábor
se zvolna mění v tankodrom, v tom lepším případě v rýžová
pole.Suché oblečení už ani nemá smysl hledat.Voják se stará, voják má.Ti
zodpovědnější si oblečení dávají sušit k ohni, kdo na to dlabe,
chodí v tom, co má.Holinky a pláštěnku má každý, ale tak 50% na nějaké
příkazy kašle.I kdyby 100x slyšeli, že si mají vzít holiny…prostě nezájem.
Dopolední výcvik měl zahrnovat nácvik úniku z léčky – vše bylo
zastoupeno bojem o vlajky – což je populární hra naší základny.Odpoledním
programem byl průzkum kóty 487,2 a její dobytí. Pátek 8.7.05 Začíná
víkend, stále prší. Očekáváme návštěvy některých jedinců, kteří
vyhrožovali přepadem.Naštěstí se všichni předem ohlásili, jak jsme požadovali
a tak jsme věděli, kdo dorazí.Nakonec přijeli kluci ze MACV – SOG a to
vojenskou V3S kou, a nebyl to nikdo jiný, než Jeremy a Tranďák( s Míšou) a další čtyři
mariňáci ( RT Delaware, RT Maryland). Krátce po nich dorazila 173rd výsadková brigáda a s nimi ještě
pár dalších lidí od Maríny ( Snake ,...), ze 101st AB Division, ze 4th
PSYOPS např.Fidel apod. V podstatě každý,
kdo na táboře fungoval jako člen štábu, je „doma“ člen nějaké
jednotky a zbytek jeho jednotky ho přijel navštívit.Nedá se zapomenout na
kluky z 82nd výsadkové divize, kteří sice dělají druhou světovou válku,
ale připadla na ně úloha amerických zajatců a tak hned po přistání (
vystoupení z vlaku) byli zajati VietCongem a odvlečeni do lesa.Přijel s nimi
ještě Baret, kterýžto je člen našeho KVH, ovšem ten se zajmout nenechal a
přidal se na stranu kadetů.Teprve ráno se vlastně dalo spočítat, kdo vše
se zúčastnil akce v noci z pátku na sobotu.Čety kadetů měly za
úkol najít na určené kótě dva americké výsadkáře, prostřílet se k nim
a dopravit je v bezpečí na základnu. Nevím, jak se to v tom lese
vlastně semlelo, ale díky husté mlze a nesehranosti jednotlivých válčících
stran došlo k situaci asi jako po vylodění v Normandii.Nikdo nevěděl,
kde je a na koho má střílet, tak že zajatci byli zabiti asi 3x, část
VietCongu se z kóty vrátila o 2 hodiny dříve, protože ztratili v mlze
zcela kontakt se svým okolím a ostatní účastníci přestřelky se vraceli někdy
mezi 2-5 hodinou ranní. Sobota 9.7.05 Ráno
se pomalu přesunulo k dopoledni, když z podsad začaly vylézat první
zmalované ksichty.Málokdo se staral o to, jestli se půjde před spaním umýt
a tak kdo neotřel kamufláž z obličeje do spacáku, pokoušel se jí nyní
smýt v umývárně.Během dopoledne, když už všichni procitli a díky
snídani se poněkud restartovali, začala přednáška o zbraních, výzbroji,
výstroji, airsoftu, výstroji z druhé světové a tak podobně.Dá se říct,
že teprve nyní někteří kadeti zjišťovali, čím že to vlastně v noci
dostali dávku. Během dopoledne odjela V3eSka s mariňáky (MACV-SOG -díky,
kluci!) a někdy po obědě
i Kid s Dandysem z 82nd Airborne Division (jasně že taky DÍK!). V táboře s námi zůstal
Baret, 173rd AB Bgd. A boje pokračovali prakticky až do nedělního
dopoledne.A stále pršelo a pršelo… Neděle 10.7.05, když utichly přestřelky a boje a
už odjížděl i Baret a ostatní, začali se kadeti připravovat na třídenní
misi.Vzhledem k tomu, že počasí bylo stále stejné a už ani
Goratexy neměl nikdo suché, se na misi „opravdu každý těšil“. Každý
rychle dosoušel části výstroje, čistil zbraň, fasoval střelivo, vymýšlel
různé vychytávky a prostě se chystal na misi.V noci samozřejmě zase pršelo. Pondělí 11.7.05 Krom seržanta Dodyho (který si
musel něco zařídit ve Státech), kuchařů, hlavního zdravotníka
a Speciál Forces, vyráželi všichni dopoledne na cestu do neznáma.
Teprve při kontrole stanů po odchodu kadetů se zjistilo, že mnozí si misi
udělali ještě těžší, když si třeba nevzali lžíci či karimatku.Ale
voják se stará, voják má… Speciál Forces vyrážely krátce po odchodu čet,
aby jim po celou cestu tu a tam zpříjemňovaly pobyt a pochod. První noc přepadly
SF coby VietCong ležení a prý každého zabily alespoň 5x.A to samé tvrdí
i kadeti…těžko pak usuzovat, kdo nepřiznával zásahy… Airsoft je o férovosti,
není co dodat. Úterý 12.7.05.Počasí se jako zázrakem umoudřilo
a místo šedivé dešťové záclony nás po ránu pozdravilo modré nebe.Bahno
začalo schnout, řeka Saigon se pomalu začala vracet do svého koryta a ze
stanů stoupaly cáry páry, jak začaly po čtyřdenním dešti konečně
vysychat.SF dorazily na základnu někdy okolo 6:30 ráno a tak se jednotliví
spešláci začali ploužit táborem až skoro v poledních hodinách.Přes
den najednou bylo šílené vedro.Po tolika dnech deště a zimy jsme si začali
připadat jako v lázních.Teprve navečer byli spešláci konečně
schopni zase vyrazit na návštěvu „ležení“…a
setrvali až do rána … vraceli se během středečního dopoledne a protože
teploty přesahovali 30°C, ani se nedalo v tom horku nic moc dělat.Kadetům
v lese bylo asi lépe…pokud nebyli zrovna pod palbou. Středa 13.7.05 Horko už od rána…Ještě že máme řeku hned u tábora.Kdo zůstal na základně, zalezl někam do stínu jako sysel.Pobyt na sluníčku je na delší dobu skutečně nemožný. Teploměr ukazuje 33°C ve stínu.Dusno jako v Saigonu.Během dne se vracejí SF.Připravujeme se zvolna na návrat čet. Kadeti počítají s tím, že tábor bude obsazen VietCongem a tak my počítáme s tím, že budou bojovat podle svých nejlepších zkušeností …a zbytku svých sil. Čekali jsme dlouho.Pfc. Maison zaznamenal krátce před příchodem kadetů ještě jiný kontakt…Chavéze ze 173rd…a nebyl sám. Jenže nikdo tomu nevěnoval pozornost, dokonce se našli i tací, kteří o přítomnosti někoho dalšího pochybovali… Okolo 19:30 zaznamenala hlídka na věži kontakt. Od lesa Bin Loi se pomalu oddělila první útočná skupina.Mezitím se k základně blížili občas i nepozorovaně další menší útočná družstva.Základna se pomalu dostávala do obklíčení.Osazenstvo základny zaujalo své palposty…a pak to začalo…boj trval asi hodinu… VietCong kadety vystřílel jako králíky, ale opět vznikly spory o poctivé hře a přiznávání zásahů…člověk se učí pořád.Toho dne se už nic v podstatě nedělo, a tak kdo chtěl, šel spát.Dokonce se nikdo nestaral ani o noční ostrahu základny.A na Chavéze už nikdo nepomyslel… Bylo 02:30, když konečně Harry, velitel 173rd AB bgd.usoudil, že už je čas… v klidu si prošli sem a tam základnu, odnesli si ze zbrojáku AK47 a čtyři vzduchovky, přečetli si nástěnku, prohlédli si tábor a jako suvenýr si přibalili i znak 25th Infantry Division, umístěný na bráně.Bohužel i s bránou.Pak jen následoval rychlý vpád k ohništi, kde klimbala „hlídka“ , zanechali tam vzkaz, kde budou k vyzvednutí vypůjčené suvenýry…a noc zvolna pokračovala k ránu. Čtvrtek 14.7.05 Ráno, hned po snídani byl svolán
breefing a z jednotlivých čet bylo sestaveno útočné družstvo… Vše
„odcizené“ bylo vybojováno zpět a s útočníky byl uzavřen mír…
jak jinak.V odpoledních hodinách ještě vyrazily čety na akci do Malého
Saigonu, protože kdo nenavštívil Malý Saigon, ten jako by na základně
nebyl.Dvoumetrové kopřivy v naplaveném bahně v meandrech řeky
Saigon, průchod pouze s mačetou…kdo nezažil, neuvěří. Pátek15.7.05 Pomalu
končí tábor…Někteří jedinci se už chystají na odjezd, protože jejich
rodiny mají naplánovanou dovolenou…začíná úklid základny, balení,
dohledávání ztracených věcí, výměny adres a mobilních čísel…focení,
dokavaď jsme všichni…Harry se svojí jednotkou odjíždí někam do nějaké
další války, odjíždí i sgt.Shoupi, aby si v sobotu dovezl další
kadety na svůj tábor…přijíždí Baret, aby po něm převzal četu
Sierra…Balíme, uklízíme… Sobota 16.7.05 Vlak nám jede v 11:45. Ve čtvrt na dvanáct odcházíme na vlak… Sgt. Shoupi dorazil se zbytkem svého tábora okolo 21:30…teprve nyní tábor končí, může odjet i zbytek štábu.Tábor skončil.Každý se něco naučil.Mnozí hodně pochopili.Někdo zapomene a už na další tábor nepojede, ale mnozí se jistě vrátí. Tak…líbám Tě, VietName a sbohem. KISS NAM, GOOD BYE Tábora se zúčastnili: 1.
četa DELTA
Sgt.Dody Pfc.Kuře Ryan Anderton >SCIPPY<15,3/4
Praha >MARCUS<13
Děčín >KOPI<13
Sušice >VENCA< 13
Sušice >ČOPR<12
Sázava >ČAMRDA<13
Sázava >JUNIOR< 11
Odol. Voda >RIKI< 11
Odol.Voda >PUŠÍK< 11
Teplice <KRUHY<
9 Milín >KAČER< 8
Kamýk,n.Vlt. >PITT< 14
Praha >STUDNA< 13
Praha >PEŤAN< 12
Praha >PONČO< 12
Praha
>POPPY< 14
Praha >DOMINO<11
Praha >JAVY<14
Pelhřimov >KRUŤAS< 14Pelhřimov >VAŠEK<15
Žďár n.Sáz. >PRCEK<
12 Praha >KEČUP<
14 Děčín Maison
Roger, Karlovy Vary Pawlas
Andre , (ONDRA) Karlovy Vary George
Adams Raid (DOC- HUNTER)
Karlovy Vary Lukash Madell (CORPSE) Praha SERVICE
TEAM
Msgt.
Gibon - camp leader, first medic, Ssgt.
Píďa - ekonom, pilot, leader, first cook , Cpl.Hombre
- proviant servis, driver , second cook Pvt.Georgia
-2nd medic Sgt.Baret
– 2nd combat leader Zúčastněné kluby a teamy
Airsoftový
team Navy Seals – Sušice Airsoftový
klub Combat Airsoftový
team Veselí nad Moravou 10.SFGA (George Adams Raid (DOC- HUNTER) Maison Roger ,Pawlas Andre,) 24th
expeditionary US Marines - Corpse 4th
Psyops group- Pvt.Kuře 173rd
Airborne Brigade – (hosté :Sgt.J.Harrison, Pvt.D.Chavez, Pvt.J.Luise,
Pvt.Jirka 101st
Airborne Division 5th
Special Forces (AIRBORNE) MACV/SOG CCC RT Delaware.
(Sgt.Jeremy
Mayers, Sgt.Tranďák 82nd
Airborne Division (WWII)- Sgt.Kid, Pfc.Dandys
Zápis Ssgt.Gibon, KVH COMBAT PRAHA
|